Proč pozdní sběr?

       

Pokud pijete víno, netřeba vysvětlovat. Holdujete-li raději pivečku nebo kořalce, řekněme, že by to byl v analogii premium ležák nebo desetiletá. Ve skutečnosti jde o označení stupně přírodního cukru obsaženého v hroznové šťávě a tedy jednoho z přívlastků, které jsou vyhrazeny pro kategorie odrůdového jakostního vína. Pochopitelně se tu nabízí druhý význam, který říká něco o tom, že asi nepůjde o kolektiv pubescentů a že tudíž nemožno očekávat nějakou prudkou progresi (nepočítáme-li šednutí vlasů, vypadávání zubů, tvrdnoucí játra atd.)
 

Čím to začalo?

Tak trochu tím, že si kytarista Michal Pospíšil splnil svůj sen o rockovém bandu se dvěma elektrickými kytarami, který ho budil ze spaní již od rozpadu Thin Lizzy Prolistoval telefonní zápisník a našel v něm několik jmen, které si zakroužkoval a pak obvolal. Výsledkem byl, na jaře roku 2000, zrod kapely, která si dala za cíl dělat hudbu, která bude vždycky hlavně zábava a která technickou a organizační stránku věci zvládne tak, aby se nestala těžkým závažím bránícím hudebníkům v uměleckém rozletu. V létě roku 2005 Pozdní sběr opustil, ale ostatní vytrvali a pokračují v nastoleném trendu. Zaměřili se více na vlastní tvorbu a přitvrdili.
 

O čem to je?

Kategorizace je v hudbě vždycky protivná, ale pokud už to musí být, tak řekněme, že je řeč o kapele produkující rockovou kytarovou muziku s bluesovými základy, tak trošku zavánějící jižanskými vlivy, stejně jako vlivy ryze místními. Texty jsou významnou součástí produkce a skupině na nich opravdu záleží. Repertoár je pro účely koncertování či produkce nosičů ryze vlastní. Pro účely veřejných tanečních produkcí, konzumačních večírků, opékání hospodářských zvířat apod. kombinovaný se zaručenými převzatými ojetinami od Creedence, Erica Claptona, Rolling Stones, Boba Dylana a podobně.